Děti si na Vánoce přichystaly hru o narození Ježíška, kterou chtěli předvést celé farnosti. Sami si napsaly, co budou říkat andělé, co pastýři, jak bude mluvit Marie s Josefem. Dokonce připravily krátkou roli i pro vola s oslem.
    Úlohy si rozdělili mezi sebou. Všechny samozřejmě chtěly hrát Josefa nebo Marii a nikomu se nechtělo představovat osla. A tak se rozhodli, že namaskují Luciina psa. Byl na to dost velký a klidný. Když mu přidají dlouhé uši, bude z něj docela ucházející osel. Jen se nesmí při představení rozštěkat … Když je však při zkoušce viděla Renata, vedoucí kroužku, vyhrkla: "Vždyť vám scházejí tři králové!"
    Režisér Ondra se chytil za hlavu. Kde teď, pouhý den před představením, sežene tři krále?
    S řešením přišel farář Pavel.
    "Budeme hledat tři lidi z farnosti. Vysvětlíme jim, že budou hrát moderní tři krále, takže nepotřebují žádný zvláštní kostým. Přijdou oblečení, jako chodí normálně, a přinesou Ježíškovi dárek, který si sami zvolí. Jejich jediným úkolem bude jasně vysvětlit, proč chtějí dát Ježíškovi právě ten dárek, který si vybrali." Děti se pustili do hledání a během několika hodin byli dobrovolníci, kteří zahrají tři krále, nalezeni a se svým úkolem srozuměni. Na Štědrý večer bylo hlediště plné nedočkavých diváků.
Tři neobyčejní králové
Děti se snažily se všech sil, aby představení dopadlo co nejlépe.

    Pes v roli osla zdárně usnul a Josefovi se neodlepil plnovous, čehož se všichni nejvíc obávali. Nikdo však netušil, že se právě příchod tří králů stane nejsilnějším místem celé hry.     Prvnímu králi bylo kolem padesáti. Měl pět dětí a pracoval na radnici. V ruce nesl berli. Položil ji vedle jesliček a prohlásil: "Před třemi lety jsem měl ošklivou autonehodu. Byl to čelní náraz a probudil jsem se až v nemocnici s mnoha zlomeninami. Lékaři mi nedávali moc naděje na uzdravení, nikdo se neodvážil mi říct, co bude dál. Právě tehdy jsem se začal těšit z každého sebemenšího pokroku. Byl jsem vděčný za to, že jsem zase mohl hýbat prsty, posadit se bez pomoci jiných a tak dál. Těch několik měsíců v nemocnici pro mne znamenalo velkou změnu. Začal jsem pokorně objevovat, kolik krásy je na světě. Raduji se z každodenních maličkostí, kterých jsem si do té doby vůbec nevšiml. A proto nesu Ježíškovi na znamení vděčnosti tuhle berlu."
    Druhým králem byla vlastně královna, matka dvou dětí. Nesla knihu katechismu. Položila ji vedle Ježíška se slovy: "Dokud byly děti malé a potřebovaly mě, cítila jsem se naplněná. Potom vyrostly a já jsem si začala připadat zbytečná. Ale zjistila jsem, že je zbytečné se litovat, a tak jsem poprosila faráře, jestli mohu děti učit náboženství. Díky tomu jsem zase našla smysl života. Cítím se trochu jako apoštol. Otevírat dětem brány ducha je pro mne něco nádherného. Konečně si zase připadám, že žiju pro něho."